Cyklus přednášek pro středoškolské studenty v rámci Nebojte se vědy - „Duben s Vědami o Zemi“ - Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1. Úterý 5. 4. 2011, 10:00 – 11:30 hod. _male.jpg "Aleš Špičák") | | Aleš Špičák působí v Geofyzikálním ústavu AV ČR v Praze, kde se zabývá vztahem zemětřesení a geologické stavby a souvislostmi zemětřesné a sopečné činnosti – v České republice v západních Čechách, mimo ČR především v jihovýchodní Asii, kde je zemětřesná i sopečná aktivita mimořádně výrazná. Usiluje o zapojení našich odborníků do sledování dosud málo probádaných aktivních vulkánů v Indonésii. |
KDY A KDE NASTANE DALŠÍ POHROMA? aneb SOPKY A ZEMĚTŘESENÍ V INDONÉSII V uplynulých 200 letech způsobila zemětřesení a sopečné výbuchy na území dnešní Indonésie několik přírodních katastrof, které se zapsaly do historie nejen nebývalými škodami a počtem lidských obětí, ale v některých případech i důsledky celoplanetárních rozměrů. K nejproslulejším událostem z této oblasti patří výbuch Tambory v roce 1815, Krakatau v roce 1883, zemětřesení u Sumatry v roce 2004 a v loňském roce například pustošivý výbuch vulkánu Merapi. Jak vidno, silná zemětřesení a sopečné výbuchy vznikají v Indonésii neustále a ještě dlouho vznikat budou. Příčinou všech těchto jevů je rychlý vzájemný pohyb dvou sousedních litosférických desek – Euroasijské ze severu a Indoaustralské z jihu, ovlivňovaný ještě podstatným způsobem pohybem pacifické desky z východu. Tento vzájemný pohyb litosférických desek určuje polohu vulkánů a rozložení zemětřesení. Cílem našeho výzkumu v této oblasti je složitému a nerovnoměrnému rozložení zemětřesení porozumět a přispět k poznání chování indonéských vulkánů, z nichž některé – přestože se nacházejí nedaleko hustě obydlených a turisty navštěvovaných oblastí - jsou dosavadním bádáním téměř nedotčeny. | | _male.jpg "Stratovulkán v Indonésii") |
Úterý 12. 4. 2011, 14:00 – 15:30 hod.  | | Michal Koblížek se v Mikrobiologickém ústavu AV ČR v Třeboni zabývá výzkumem fototrofních mikroorganismů pomocí biofyzikálních a molekulárních metod. Zúčastnil se 11 výzkumných oceánografických plaveb. Je členem českého výboru při Mezivládní oceánografické komisi (IOC) UNESCO a mezinárodního expertního Výboru pro oceánografický výzkum (SCOR). Přednáší kurz Oceánografie na Jihočeské Univerzitě v Českých Budějovicích. |
POUŠTĚ UPROSTŘED OCEÁNŮ Rozsáhlé oblasti světového oceánu se vyznačují nedostatkem živin, především dusíku, fosforu a železa. Takové zdánlivě pusté oblasti se proto někdy nazývají oceánské pouště. Nacházejí se především v subtropických oblastech oceánů – Atlantického, Tichého a Indického. Jejich společným znakem je nízká produktivita organické hmoty – tímto termínem se označuje množství organické hmoty, které se v oceánu vytvoří na jednotce plochy. Příčiny vzniku pouští na pevnině a v oceánech jsou obdobné. Hlavním důvodem je existence klimatických pásů na naší planetě, kde v oblasti subtropů převládají stálé tlakové výše přinášející poměrně stálé klidné a horké počasí s minimem srážek. Nedostatek srážek způsobuje vznik pouští na pevninách, bezvětří a silná teplotní stratifikace potom nedostatečný přísun živin v oceánu. Život v těchto mořských oblastech je tvořen především množstvím mikroskopických organismů – řas, sinic a bakterií. | |  | |
| Organismy se nedostatku živin přizpůsobují různými mechanismy. Jsou obecně velmi malé, aby maximalizovaly příjem živin svým povrchem, případně upravují složení a funkci svého buněčného aparátu tak, aby vystačily s minimálním množstvím potravy. V rámci mezinárodních projektů jsme měli možnost podílet se na výzkumu těchto oblastí a studovat, jak se mořské mikroorganismy dokáží přizpůsobit a přežít v extrémních podmínkách. Během přednášky ukážeme, jak výzkum a pobyt na oceánografických lodích probíhá a přiblížíme hlavní výsledky našeho bádání. |
Pondělí 18. 4. 2011, 14:00 – 15:30 hod.  | | Aleš Špičák působí v Geofyzikálním ústavu AV ČR v Praze, kde se zabývá vztahem zemětřesení a geologické stavby a souvislostmi zemětřesné a sopečné činnosti – v České republice v západních Čechách, mimo ČR především v jihovýchodní Asii, kde je zemětřesná i sopečná aktivita mimořádně výrazná. Usiluje o zapojení našich odborníků do sledování dosud málo probádaných aktivních vulkánů v Indonésii. |
JAPONSKÁ KATASTROFA: MEGAZEMĚTŘESENÍ NA ROZHRANÍ LITOSFÉRICKÝCH DESEK Japonské zemětřesení z 11. března, k němuž došlo 140 km východně od ostrova Honshu v hloubce 30 km pod mořským dnem, se zařadilo mezi nejsilnější světová zemětřesení v historii. Rychlý výzdvih mořského dna o několik metrů, jenž při otřesech nastal, vyvolal vlnu tsunami, která měla na některých místech pobřeží ničivé důsledky do té doby nepředstavitelných rozměrů. Zatímco místo vzniku tohoto zemětřesení a způsob, jakým se při něm sousední litosférické desky pohybovaly, se daly očekávat, překvapila jeho síla, pro oblast Japonska bezprecedentní. Bylo možné tak silné zemětřesení u japonských břehů předvídat? Kde všude k němu může v budoucnosti dojít? A kdy? Existují způsoby, jak se před následky silných zemětřesení chránit? | | 
Animace ukazující rozložení
zemětřesení v okolí Japonského souostroví. Po kliknutí spustíte animaci
(autoři Matyáš Švejdík a Václav Kuna) |
Středa 20. 4. 10:00 – 11:30 hod.  | Juraj Franců pracuje v brněnské pobočce České geologické služby. Jeho hlavním odborným zájmem je geochemie organických látek v sedimentárních pánvích a ropách, geochemie zemních plynů v souvislosti s ložisky ropy a uhlí a ukládáním plynu v podzemních zásobnících. Absolvoval stáže ve Výzkumném centru v Jülichu u Kolína nad Rýnem, na Univerzitě v Missouri-Columbii, v Kanadské geologické službě v Calgary a na Univerzitě v Salt Lake City v Utahu. |
ROPA V HLUBOKÝCH MOŘÍCH - NADĚJE A RIZIKA: PŘÍBĚH MEXICKÉHO ZÁLIVU 2010 Zásoby ropy a plynu v klasických nalezištích Ruska, Ameriky, Arábie nebo Venezuely nestačí pokrýt zvyšující se poptávku po pohonných hmotách ve světě. Těžební společnosti proto rozšiřují těžbu do mělkých moří při okrajích kontinentů, ty nejvyspělejší začínají s průzkumem v hlubších mořích a oceánech. Vrtání v hlubších mořích se řídí z plošin, které plavou na hladině (a jsou tedy vystaveny mj. hurikánům); vlastní vrtání se provádí až na mořském dně, kde jej komplikuje vrstva nezpevněného mořského bahna. Dosud nejodvážnějším projektem v takovém prostředí byl v r. 2009 vrt Tiber z plovoucí platformy Deepwater Horizon - z hloubky 1260 m pod mořskou hladinou prošel 10685 m horninového prostředí. Navrtaný horninový komplex obsahoval několik přetlakových horizontů, které mohly způsobit erupci. Uskutečnění vrtu Tiber, díky němuž byly odhadnuty zásoby zdejšího ropného ložiska na 4 miliardy barelů, znamenalo fenomenální úspěch sdružených společností British Petroleum, Petrobras a ConocoPhillips. | |  |
Zanedlouho potom se ze stejné platformy začal vrtat vrt Macondo, který ale vloni na jaře skončil katastrofou, při níž umírali lidé a která způsobila zatím největší znečištění moře a pobřeží ropou. Podmořské vyhledávání a těžba ropy tedy znamenají jak technologický zázrak, který umožní zajistit lidstvu potřebně zdroje energie, tak vážnou hrozbu pro životní prostředí. |
