Jiří Kolář: Kurt Schwitters (strojopis), 1964
Výstavy výtvarného umění „Setkávání“ pořádá ve svých prostorách v Praze 4 – Spořilově Geofyzikální ústav AV ČR od r. 2002. Představuje na nich práce výtvarníků blízkých vědeckému bádání promýšlením konceptu své práce, originalitou používaných technik a postupů a především snahou o vyjádření výtvarného názoru bez ohledu na v současnosti převažující trendy a finanční efekt.
Vizuální poezie je souhrnný název pro nejrůznější způsoby aktualizace vizuální složky básnického textu, nelineární uspořádání básní a textů je známé už od antického Řecka. Od 2. poloviny 50. let je pojmem vizuální (konkrétní, experimentální) poezie označována nově vznikající podoba intermediální tvorby. K zakladatelským postavám moderní vizuální poezie mj. patřili Stephan Mallarmé, Christian Morgenstern, Guillaume Apollinaire nebo Velemír Chlebnikov. První české obrazové básně se objevují ve 20. letech 20. století v okruhu pražského Devětsilu (Jiří Voskovec, Jindřich Štyrský, Toyen, Karel Teige). V šedesátých letech zkoumají stovky umělců po celém světě oblasti, ve kterých se prolíná několik uměleckých i neuměleckých oblastí – poezie (literatura), výtvarné umění, hudba, matematika, lingvistika, teorie informace apod. Vizuální poezie byl úspěšný pokus o vytvoření nového mezinárodního uměleckého hnutí. K pochopení experimentálního textu většinou netřeba znalost cizích jazyků, vizuální básně psané převážně na psacím stroji se snadno šíří poštou, ukázky domácích i zahraničních experimentů se objevují v Plameni, Hostu do domu, Červeném květu, Dialogu, Literárních novinách, Sešitech pro mladou literaturu (později Sešity pro literaturu a diskusi) atd. Od konce 50. let patří čeští básníci a překladatelé (Jiří Kolář, Ladislav Novák, Bohumila Grögerová, Josef Hiršal) k nejaktivnějším průkopníkům nového uměleckého směru. Díky bohatým osobním vztahům vydali koncem šedesátých let Bohumila Grögerová a Josef Hiršal dodnes nepřekonanou antologii světové vizuální poezie.
Druhou vlnu české vizuální poezie tvoří řada autorů, kteří se začali touto problematikou zabývat v polovině 60. let – mj. Josef Honys, Emil Juliš, Václav Havel, Vladimír Burda, Karel Trinkewitz, Zdeněk Barborka, Jindřich Procházka, Miroslav Koryčan, Ladislav Nebeský, Karel Adamus, Jan Wojnar, Jiří Valoch, Jiří Hynek Kocman ad.
Zájem o výrazové prostředky a sdělné možnosti vizuální poezie cyklicky ožívá. V 70. letech ji obohatily např. práce Pavla Rudolfa, Václava Vokolka, Jiřího Hůly, významně ovlivňuje současnou tvorbu (umění ve veřejném prostoru, politické umění, graffiti, nedávná výstava Douglase Gordona v pražském DOXu).
Setkání s vizuální poezií podnítilo i vznik cyklu výstav v Geofyzikálním ústavu AV ČR v Praze hledající styčné problémy a oblasti vědy, hudby a výtvarného umění.
Výstava Vizuální (experimentální) poezie, uspořádaná společně s Památníkem národního písemnictví a občanským sdružením Archiv výtvarného umění, představí originální díla českých vizuálních básníků několika generací (Adamus, Grögerová, Havel, Hiršal, Kocman, Kolář, Rudolf, Valoch, Wojnar a další). Ve fotografické dokumentaci přiblíží velkolepý mezinárodní projekt Gerharda Jürgena Bluma-Kwiatkowského Das offene Buch, kterého se v německém Hünfeldu zúčastnili i čeští autoři – Václav Havel, Jiří Hůla, Eduard Ovčáček, Pavel Rudolf, Jan Steklík ad. Blum-Kwitkovwki přesvědčil vedení města a desítky majitelů domů, aby na fasády svých budov umožnili realizovat vizuální básně.
