Institute of Geophysics of the CAS, v. v. i.

Navigation:

Spořilovský salon VI

Spořilovští občané
a
Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

Vás srdečně zvou

na Spořilovský salon VI

Helena Suková :   -10°C na Spořilově a jiné fotopostřehy

Svoje fotografie také vystaví účastníci Spořilovských salonů I - V
Jiří Bárta, Vojtěch Jiřička, Radko Pechar, Vladimír Pechar
a dále Klára
Vaculíková

Zahájení ve čtvrtek 1. září 2011 v 17.00 hodin
v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu
Na vernisáži zahraje houslista Jakub Junek

Dernisáž výstavy se uskuteční ve středu 5. října 2011 v 17 hodin.
Zapěje sbor spořilovských dam Zpíváme pro radost.

Výstava se uskuteční za podpory Městské části Praha 4   

2. září - 10. října 2011
otevřeno po-pá 8.00-16.00 hodin



Helena Suková - Akt (Spořilovská okna)


Helena Suková - Spořilovská okna a jiné fotografie

Když ve společnosti přátel fotografie zazní jméno spořilovské rodačky Heleny Sukové, ozve se zpravidla i echo tohoto jména - šachy. Neboť daleko za hranicemi nejen naší republiky, ale i celé Evropy a možná celé sluneční soustavy nenajdeme nikoho, kdo by toto téma fotograficky pojednal tak zasvěceně, láskyplně a tak vyčerpávajícím způsobem. Ironií osudu se totiž Helena Suková kdysi stala fotografkou z povolání, ale jejím koníčkem se na dlouhou dobu stala hra králů. Teprve daleko později objevila možnosti a kouzlo vlastní fotografické tvorby a to způsobilo, že mezi maturitou na vysoce prestižní grafické průmyslové škole v Praze a absolutoriem Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů je časová mezera dvaceti let.
Helena Suková ze zdánlivé nesourodosti obou svých lásek těží způsobem sobě vlastním - v jejích rukou totiž fotografie je hra, ve které rozhodují nejen hluboké znalosti, rozvaha a rutina, ale především tvůrčí invence, odvaha a fantazie. Dodejme, že fantazie často spojovaná s laskavým humorem, pro ženy ne zvláště typickým. Helena Suková totiž ve své fotografické tvorbě humorné situace nikoli vyhledává, ale vytváří.
Autorka vystavovala na mnoha samostatných výstavách doma i v zahraničí, např. na Slovensku, v Maďarsku a v Německu.
V rozsáhlém cyklu nám nabízí strukturu zamrzlých spořilovských oken jednou jako abstraktní ornament, podruhé jako snivou noční krajinu a vzápětí jako stylizovaný akt. Další fotografie představují různé postřehy ze života.

Jiří Bárta - fotografie

Narodil se v Pyšelích u Prahy. Zde se už od dětství začaly formovat jeho výtvarné ambice, ovlivňované zvláště profesorem kreslení na gymnasiu v Benešově, kde v r. 1950 maturoval. Po peripetiích přijímacích řízení na VŠ byl zaměstnán v družstvu AMS (architekti-malíři-sochaři) jako grafik. Toto zaměstnání přispělo k dalšímu formování jeho profesního vývoje. Seznámil se zde s prací několika oborů: družstvo AMS zaměstnávalo keramiky, sochaře, grafiky, malíře, architekty a provádělo zakázky, které s těmito obory souvisely. Po návratu z vojenské služby se přihlásil ke studiu na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT, kde v roce 1961 promoval. Celé toto období se zároveň věnoval výtvarné činnost, především užité grafice, která zároveň sloužila k financování studií. V r. 1968 byl přijat do Svazu čs. výtvarných umělců. Posléze se těžiště jeho zájmů přesunulo na tvorbu interiérů, ale i cca 30 realizací výtvarných děl v architektuře, převážně ve spolupráci s renomovaným sklářem V.Jelínkem. Účastnil se též několika architektonických, ale i výtvarných soutěží, v některých byl úspěšný. Jeho výstavní činnost byla dost bohatá: vystavoval v Evropě, v USA a v Japonsku. Jeho díla jsou zastoupena v UP muzeu v Praze, ale i v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí. V poslední době se věnuje pastelu, který svými technologickými podmínkami, ale i prostorovou nenáročností lépe vyhovuje současným autorovým možnostem.


Vojtěch Jiřička - serigrafie

Akademický malíř Vojtìch Jiřička se narodil a vyrůstal v Praze Spořilově. Po střední škole všeobecně vzdělávací a výtvarné odborné škole ukončil v r. 1981 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, atelier propagační grafiky. Součástí diplomové zkoušky byla pedagogická aprobace, kterou několikrát použil, (viz dále). Má zkušenosti z Výtvarné školy Václava Hollara, kde v letech 1983-1987 vyučoval návrhové kreslení, sítotisk a nauku o papíru, ze Střední školy uměleckoprůmyslové, kde v letech 1987-1989 vyučoval sítotisk a ze soukromé střední školy reklamní tvorby, kde v roce 2001 učil počítačovou grafiku (a kde mu nebyla prodloužena smlouva). Nyní se po krásném období svobodného umělce musel, bohužel, zapojit do šedého pracovního poměru v reklamní agentuře, což jeho umělecký rozlet trochu podlomilo. K jeho koníčkům patří serigrafie, keramika, malba a bronzová plastika. 
Průběžně se věnoval i černobílé fotografii, kterou se snažil převést na barevnou serigrafii.

Radko Pechar - fotografie

Narodil se v Praze. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1983 se věnuje systematické výtvarné práci, v roce 1995 se stal členem Syndikátu výtvarných umělců. Svou výtvarnou činnost představil na 18 výstavách doma i v zahraničí (Mexiko, Holandsko, Itálie), a několika happeningových akcích. Jeho práce byly nezřídka publikovány a jsou zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách. Od roku 2002 je členem Syndikátu novinářů ČR. Navštívil čtyři desítky zemí a z cest přivezl velmi rozsáhlý fotografický materiál.
Zabývá se symbolikou vztahů, studuje princip a formy dospívání, má rád své bližní, své děti, přátele, přírodu, jógu, čaj, kávu a koření. Žije a pracuje v Praze a na Velesu na jihu Čech.

Vladimír Pechar - Život pod sluncem

Narodil se v Příbrami a od roku 1957 žije trvale v Praze. Zde vystudoval SOŠV, kterou ukončil v roce 1964 (prof. J. Kaiser, J. Mahelka, M. Uchytilová - Kučová). V roce 1970 byl přijat za člena Svazu čs. výtvarných umělců, pak po dvacetileté odmlce se stal členem Unie výtvarných umělců, později Syndikátu výtvarných umělců. Nyní je členem Sdružení pražských malířů.
Vladimír Pechar zasáhl jako většina výtvarníků do různých oblastí umělecké činnosti. Neustrnul ani v dalším sebevzdělávání, protože pro svoji práci potřeboval stále nové poznatky a odborné vědomosti. K tomu mu sloužily i četné studijní cesty, čtyři náročné cesty do Egypta, dvě do Řecka, do Turecka, Kanady, poznal Paříž, Mekku umělců, poučil se i v jiných galerijních městech. Jako významný zdroj uměleckého poznání slouží jeho časté cesty do Říma a do celé Itálie.
Všechny práce, cykly historické, soubory krajinomalby, karikatury, exlibristická tvorba, abstraktní obrazy i grafika, figura i volný portét, to vše je vystaveno v desítkách samostatných i společných výstav doma i v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny v řadě sbírek oficiálních institucí i soukromých sběratelů v mnoha zemích. 
Jako výtvarník je zaměřen na člověka, ať už na figuru nebo na portrét. Jako inspirační zdroj při fotografování to znamenalo jen okrajovou parketu. Je konzumentem okamžiků, kdy potkává zajímavé postavy v zajímavém prostředí. Výtvarný pohled na tvář či figuru je dílem často usilovného studia a bádání, zatímco fotografie je výsledkem okamžitého zájmu o nahodilý objekt. Nabízí pohled na svět, který má rád a který jako malíř nezpracovává.