Institute of Geophysics of the CAS, v. v. i.

Navigation:

Výstava grafik Lubomíra Přibyla

Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
a
Archiv výtvarného umění

Vás srdečně zvou

na 20. výstavu cyklu
Setkávání

Lubomír Přibyl
Grafika

Zahájení ve středu 5. září 2007 v 16.30 hod.
v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu,
Boční II/1401, Praha 4-Spořilov

Indickou klasickou hudbu na esrádž,
smyčcový indický nástroj, zahraje Elena Kubičková

6. září - 19. října 2007
otevřeno po-pá 8.00-16.00 hodin

O autorovi (a řadě dalších soudobých výtvarníkù) - http://abart-full.artarchiv.cz/




Morfoskopie
Jak vidíte, zkusil jsem navrhnout nové slovo; v Encyklopedii Britannice není, takže je buď špatně utvořené, anebo to ještě nikoho nenapadlo. Jde mi o vidění tvarů. Letos mne předešel s podobným novotvarem Ian Stewart a označil jím svůj sen o něčem, co je ještě ve stavu zrodu, pro nový styl myšlení v matematice (a možná nejen v ní). Jeho kniha se jmenuje Nature_s Numbers a její český překlad je také ve stavu zrodu. (Stewart, Ian. Čísla přírody – Neskutečná skutečnost matematické představivosti. Archa, Bratislava 1996.) A teď ten Stewartův novotvar: morfomatika. Ian Stewart si myslí, že matematika není ani tak moc o číslech nebo bodech, nýbrž o tvarech, a je tedy „čistou morfologií“, tvaroslovím, morfomatikou. Tvarem se zde ovšem nerozumí jenom něco „bezprostředně“ viditelného (ty uvozovky jsou tam proto, že s tou bezprostředností to není zdaleka bezproblémové), nýbrž obecně tvary nějakých pravidelností, zákonitostí. Například tvar nějaké posloupnosti, funkce, pole. Tvar sám je primární a jeho eventuální číselné vyjádření je až druhotné. Stewart obrací známé Rutherfordovo „kvalitativní je jen ubohé kvantitativní“ na „kvantitativní je jen ubohé kvalitativní“: když nejsem s to najít tvar, tak aspoň něco vypočítáme nebo naměříme. Tento obrat v myšlení souvisí se stále zřetelnějším pochopením toho, že mnohé jevy (možná právě ty nejdůležitější) nelze vysvětlit analýzou na nějaké základní složky, z nichž by se dal tento jev znovu vypočítat. Na to jsou dosavadní prostředky přes všechnu svou složitost příliš jednoduché, a kdyby se zesložitily, pak bychom se zase ničeho nedopočítali. Stewart o takových jevech říká: „Nejsou přímými důsledky hlubokých jednoduchostí přírodních zákonů; tyto zákony operují k tomuto účelu na chybné úrovni. Bezpochyby jsou však přímými důsledky hlubokých jednoduchostí přírody, avšak cesta od příčiny k následku se stává tak komplikovanou, že nikdo nemůže sledovat každý její krok.“ Morfomatika dnes neexistuje, ale některé její části už tady jsou: dynamické systémy, chaos, narušení symetrie, fraktály, celulární automaty. Morfoskopie tady už je, ve vědě i v umění, v tom především. Umění je přímo svou povahou morfoskopické, pokud neuvidíte tvar, zbudou z básně jen slova, ze symfonie jen tóny, z obrazu jen barevné skvrny.
Lubomír Přibyl po více než třicet let dělá morfoskopii, zviditelňuje pro nás tvary. Vymyslel k tomu dosti náročnou techniku, kdy se překližková deska provrtá v určitém řádu a těmito děrami se pak protáhne pod značným napětím provaz. Výsledná struktura se fixuje černou olejovou barvou. Tyto sítě nás polapí svou proměnlivostí: mění se s osvětlením, jeho směrem i intenzitou. Jsou to obrazy, které je dobré prohlížet v pohybu. Možná, že tvary se nám dávají především v pohybu. Ostatně i to, co tady už z budoucí morfomatiky je, odehrává se do značné míry na obrazovkách počítačů a téměř vždy v pohybu.

Fiala, Jiří. Úvaha k obrazům Lubomíra Přibyla. Vesmír 1995 (74), č. 11, s. 658)


Lubomír Přibyl (1937)
Od začátku 50. let samostatně maluje a experimentuje s grafikou, inspiruje se v té době organickou přírodou. 1952-1956 studuje na Výtvarné škole v Praze, v roce 1957 je přijatý na Akademii výtvarných umění. Akademická výuka ho ale neuspokojuje, po roce je ze školy vyloučen. V roce 1959 nastupuje jako propagační grafik do závodu ČKD Přístroje ve Vysočanech, seznamuje se s Vladimírem Boudníkem (1924-1968). Po návštěvě zkušebny vysokého napěti v Běchovicích se začíná stále více zabývat technikou, fyzikálními a matematickými zákonitostmi, vlastnostmi a možnostmi světla. Postupně opouští tradiční malbu, omezuje výrazové prostředky, barevnost na černou a bílou (stříbrnou), formu na myšlené a hmotné spojování bodů.

Lubomír Přibyl zůstává stále poněkud skrytý za známějšími generačními vrstevníky. Důvodem jisté přezíravosti k jeho dílu bývá často právě stabilita základních principů, která se může zdát v době radikálních proměn uměleckých stylů nedostatkem schopnosti vyrovnat se s aktuálním vývojem. Další příčinou může být paradoxně náročnost zvoleného programu, kladoucího velké nároky nejen na autora po stránce koncepční i technologické, ale také na diváka, od něhož vyžaduje koncentraci a schopnost rozlišovat mezi mnoha zdánlivě geometrickými strukturami.

Sedláček, Zbyněk. In: Lubomír Přibyl: Morfomatické sítě. Lounská výstavní síň Telecom, Louny, 1999, katalogová pozvánka