Institute of Geophysics of the CAS, v. v. i.

Navigation:

Výstava obrazů Karla Práška

Geofyzikální ústav AV ČR a Archiv výtvarného umění

Vás srdečně zvou

na 53. výstavu cyklu Setkávání

Karel Prášer: Krasohled (obrazy)

Zahájení ve středu 10, května 2017 v 16.30 hod.

v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu,Boční II/1401, Praha 4-Spořilov

Úvodní slovo pronese Jiří Hůla, na klavír zahraje Kristýna Stepasjuková

11. 5. - 9. 6. 2017

otevřeno po-pá 8.00-16.00 hodin

Výstavy Setkávání v GFÚ podporuje MČ Praha 4

Karel Prášek: Obraz č. 4, 1986,
olej na plátně, 150 x 115 cm


 

Karel Prášek (*1950) vstoupil do tvořivého vření Paříže v roce 1966 jako student na École

Nationale Supérieure des Beaux-Arts de Paris. Byl zde žákem Gustava Singiera,

poznal osobně řadu slavných osobností poválečné abstraktní malby, jeho přítelem

i ochráncem se později stal i Jean Hélion. Doznívající atmosféra poválečné Paříže

a zejména pařížské ohnisko abstraktního malířství s dědictvím „sémantického

obsahu“ pařížské školy tak formovaly Práškův mateřský umělecký jazyk.

V působení Práškova díla jako celku se prosazuje zvláštní výtvarná noblesa, „chuť“

malby, která pochází z toho, že dílo jakoby absorbovalo celou aktivní tradici moderního

umění, jakoby se v sémantickém obsahu prvků obrazu i jeho celku přenášely v nečekané

podobě primární hodnoty klasického umění. Cítíme je v tvarové skladbě, v pohybové, dynamické rovnováze plošných obrazců i určujících linií (čar), jejichž šikmé směry a tvarové deformace

vyjadřují polaritu emitované energie a řádu. Pravděpodobně však je to způsob barevné

skladby obrazů a kvalita malby, které mají největší podíl na jedinečnosti díla. Výběr

barev, jejich jakási sametová kvalita, jejich složení do barevného vzorce tří, čtyř barev

a jejich „kaskádovité“ stupňování v sobě mají neopakovatelnou obsahovost. Dalším, pro

Práška typickým jevem je použití grafického prvku v malbě. Jakoby si do obrazu – malířského  

díla – čmáral. Ve velkém díle, v „solidní malbě“ je tak náhle a bezprostředně přítomen důvěrně lidský prvek.

Nyní je čas se ptát, kde jsou prameny a odkud se takový sémantický obsah v díle

současného autora bere? U Karla Práška to souvisí s fenoménem pařížské školy a bezprostředně pak s jejím vývojem po druhé světové válce. Pojem pařížské školy je

nemožné přesně definovat a konkrétně jeho podobu specifikovat. Tvoří ji umělci (a hlavně

soubor jejich tvorby), kteří se zde od počátku století usazovali a byli účastníky uměleckého

vření, z něhož se rodily moderní výtvarné směry. Pro nás je důležité, že v jejím

prostředí se po desetiletí jakýmsi hlubším procesem přenášela tradice uměleckého

poznání, že se zde postupně utvářel charakter sémantického obsahu moderního

obrazu, k němuž každá generace také něco přidávala. Tak i v nové historii pařížské školy

je stále přítomen duch tvorby velikánů a prostřednictvím díla Picassa, Matisse,

Dalího a mnoha dalších také moderně přetvořený odkaz klasického umění. Dějiny

pařížské školy pokračují i po druhé světové válce. Mezi prvními, kdo hned po ní spoluvytvářeli

její stylovou podobu a přispívali k „definování“ jejího nového charakteru, byli

jednak malíři, kteří se vraceli ze Spojených států (mj. André Mason, Francis Picabia,

Jean Hélion), jednak to byli „staří mistři“ (Picasso, Braque, Matisse), ale také ti, kdo

patřili do skupiny „Mladí malíři francouzské tradice“. V jejich okruhu se utvářela 

specifická tvář abstraktní malby pařížské školy 50. a 60. let 20. století.

  

Jiří Urban: úvodní text monografie Karel Prášek 50 (1966 – 2016) (duben 1998)