SP3 GRANODIORIT

LOKALITA: Smolotely

TYP HORNINY: vyvřelá hlubinná  kyselá

SLOŽENÍ: Jedná se o vápenato-alkalický granodiorit bohatý draslíkem. Mezi hlavní minerály blatenského granodioritu patří draselný a sodno-vápenatý živec, křemen, biotit a aktinolitický amfibol. Tmavé odrůdy blatenského granodioritu obsahují větší množství tmavých minerálů (amfibolu a biotitu). Přítomné tmavošedé uzavřeniny dioritového magmatu obsahují zejména sodno-vápenatý živec, amfibol a biotit, případně klinopyroxen.

REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: středočeský pluton, blatenský typ; Stáří krystalizace blatenského granodioritu bylo na základě strukturních vztahů k okolním granitovým průnikům (intruzím) odhadnuto přibližně na dobu okolo 345 mil. let.

VZNIK: Horniny prezentovaného vzorku jsou součástí rozsáhlého tělesa vyvřelých hlubinných a žilných hornin nazývaného středočeský pluton (též středočeský plutonický komplex). Hornina je řazena mezi tzv. „hybridní granitoidy“. Jejich výjimečné složení je výsledkem mísení několika chemicky odlišných magmat, pocházejících z aktivně deformovaných částí spodní kontinentální kůry a taveného materiálu subdukující (podsouvající se) desky (více též tabule u vzorku V0). V rámci středočeského plutonického komplexu reprezentuje relativně starší těleso.

VYUŽITÍ: hornina s velmi dobrými mechanickými vlastnostmi, hojně využívaná k dekoračním a stavebním účelům.

ODKAZY NA DALŠÍ VZORKY

Vzorek byl získán laskavostí pana Prof. Dr. Joseph J. Kohn, Princeton University.

Pozice lokality odkud vzorek pochází

Schematická mapa povrchových výskytů pěti hlavních skupin granitických hornin středočeského plutonu s vyznačením erozních zbytků kontaktně přeměněných nadložních hornin plutonu (žlutě). Základní skupiny byly vyčleněny na základě petrografických a geochemických vlastností (například minerálního složení, obsahu hlavních prvků, stopových prvků, Sr-Nd izotopů). Odlišnosti mezi skupinami odrážejí původ jejich zdrojových magmat (plášť vs. kůra), míru kontaminace magmat kůrou či procesy provázející samotné tavení a krystalizaci (tzv. diferenciaci magmatu). Upraveno dle Janoušek et al. 2000.