Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Navigace:

Výstava kreseb Milana Maura

Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
a
Archiv výtvarného umění, o.s.

Vás srdečně zvou

na 32. výstavu cyklu
Setkávání

Milan Maur
Záznamy pohybu (kresby, digitální fotografie)

Zahájení ve středu 27. dubna 2011 v 16.30 hod.
v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu,
Boční II/1401, Praha 4-Spořilov

Ronsardovu báseň Rossignol mon mignon zhudebněnou Albertem Rousselem
pro zpěv a flétnu přednesou
Jana Jarkovská (flétna) a Terezie Švarcová (soprán)

28. 4. - 25. 5. 2011
otevřeno po-pá 8.00-16.00 hodin 


Výstavy Setkávání v GFÚ v roce 2011 se uskuteční s laskavou podporou Městské části Praha 4  


O autorech (a řadě dalších soudobých výtvarníkù) - http://abart-full.artarchiv.cz/


 



 Milan Maur: V rytmu pohybu vodoměrek, kresba nalezeným přírodním pigmentem, tužkou 
a akrylovou barvou na papír, 62x88,5cm, podzim 1997


Je to tedy opět vztah mezi řádem a ne-řádem, mezi objektivním a subjektivním, který zde výtvarník demonstruje — a zároveň implikuje představu skrytého řádu, řádu pod povrchem zdánlivě náhodným a chaotickým, řádu, který pouze někdy, v ně­kterém okamžiku, je zcela zřejmý. Toto vědomí „řádu v pozadí", skrytého řádu, je tím, co bezprostředně spo­juje Maurovy rastrové obrazy s jeho stínovými obrazy a kresbami, jimž je věnována brněnská výstava, i s men­šími kresebnými cykly, které — stejně jako „stínovky" — vizualizují některé elementární přírodní procesy. „Stínovky", jak jim autor říká, vznikaly v minulých dvou letech — je to rozsáhlý soubor obrazů a kreseb jednot­ného formátu 122 x 122 centimetrů; všechny jsou realizovány tak, že na desce, zafixované na zvoleném místě, autor rytím do měkké vrstvy nanesené bílé barvy nebo kresbou perem zaznamenává v určitých časových in­tervalech posouvání a proměny obrysu stínu. Jeho „předlohy" jsou ty nejjednodušší - část kmene stromu nebo jeho větev, obrys koruny, „světýlka" vznikající v husté struktuře listů stromu nebo travin, obrysy skály nebo balvanu, detail obrysu stohu s trčícími stébly slámy. Důležitý není výchozí tvar, jeho vizuální atraktiv­nost, ale proměny, které v průběhu času nastávají. Stín se mění neustále a umělec si musí zvolit pravidlo, které mu dovoluje tyto proměny vizualizovat. Je to určitý ča­sový interval (třeba dvě minuty), někdy také počet sekvencí, které chce zaznamenat. V průběhu práce se ukázalo, že k ní nelze přistupovat s apriorními předsta­vami o výsledku. Velmi brzy se autor vzdal „hledání" určitého obrysu, určitého tvaru — naopak, naprosté podřízení se přírodnímu prostředí, nemotivovanost vol­by určitého detailu (velmi blízká cageovskému principu neurčenosti) se ukázala nosná. Žádný detail není v přírodě dominantní, všechny mohou být pouze doku­mentem určitého přírodního fenoménu; mnohem více než ryze gnoseologický má současná Maurova tvorba ontologický charakter — je artikulací bytí člověka jako součásti přírody, jeho zařazení se do rytmu přírodních procesů a dějů (nebo alespoň pokusem o to)…

Jiří Valoch, v katalogu výstavy Milan Maur: Obrazy, kresby,
Galerie mladých, Brno, 1985