Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Navigace:

Výzkumný vrt Běchary v české křídě, aneb od Kopidlna k tajům křídového oceánu a skleníkového klimatu

 

Výzkumný vrt Běchary v české křídě, 

 

aneb od Kopidlna k tajům křídového

 

oceánu a skleníkového klimatu

 

David Uličný, Stanislav Čech, Jiří Laurin, Lilian Švábenická

 

4. června 2015 od 16:00 v přednáškovém sále GFÚ na Spořilově

 

 

 

Přes 400 m hluboký výzkumný vrt Bch-1 v Běcharech u Kopidlna (2010) měl za cíl poskytnout nová data pro mezioborové studium změn hladiny oceánu, paleoceanografie a paleoklimatu v období počátku mladší křídy, před cca 90-94 miliony let. V tomto období, ve stratigrafii označovaném jako turon, panovalo globální skleníkové klima a hladina oceánu byla na jedné z nejvyšších úrovní v historii Země. Vzhledem ke stále stoupající antropogenní koncentraci CO2 v atmosféře, která se již během tohoto století může přiblížit k úrovni některých období křídy, je potřeba podstatně lépe než dosud pochopit fungování skleníkového klimatu v geologické minulosti.

 

Jádro z  vrtu Běchary v centru české křídové pánve se řadí  mezi nejkvalitnější světové profily turonské části křídy a poskytlo dosud nejvyšší rozlišení záznamu stabilních izotopů uhlíku, který je významný jak pro datování a globální srovnávání sedimentárních záznamů, tak pro poznání zákonitostí skleníkového klimatického režimu. Díky husté síti vrtů s geofyzikálními daty (karotáží) v české křídě bylo možné  provést přímou fyzickou korelaci mezi záznamu izotopů uhlíku a dalších geochemických parametrů v hlubší části pánve  se záznamem změn břežní linie v příbřežních oblastech. Výsledky tohoto výzkumu mimo jiné vyvrátily dřívější spekulace o systematických vztazích mezi změnami hladiny oceánu a záznamem stabilních izotopů uhlíku a zdůraznily význam co nejvyššího stratigrafického rozlišení ve studovaných vrstevních souborech. Právě vysoké časové rozlišení sedimentárního sledu v Bch-1 umožnilo přesněji než dosud datovat záznam změn hladiny v české křídové pánvi a vyjádřit se k jejich možnému řídícímu mechanismu. Spektrální analýza záznamu izotopů uhlíku a návazné numerické modelování nasvědčují tomu, že uhlíkový cyklus během křídového skleníkového klimatu reagoval na několik frekvencí orbitálních cyklů; zejména cyklické změny náklonu zemské osy se zřejmě projevily v přesunech značných objemů uhlíku mezi terestrickými rezervoáry a oceánem. Dosavadní výsledky vrtného projektu sice splnily a místy předčily očekávání, ale archivované jádro tohoto vrtu bude i v budoucnu využíváno pro návazný paleoekologický a paleoklimatický výzkum.

Autor zprávy: David Uličný