V květnu 2014 se rada Akademie věd České republiky rozhodla udělit prestižní ocenění „Prémii Otto Wichterleho pro vynikající mladé vědecké pracovníky Akademie věd ČR“ Mgr. Prokopovi Závadovi, PhD., pracovníkovi Oddělení geodynamiky Geofyzikálního ústavu AV ČR v. v. i. Ocenění převzal Prokop Závada společně s dalšími 25 oceněnými vědci v pražské vile Lanna 3. června 2014. K ocenění dodatečně gratulujeme a přejeme mnoho dalších vědeckých úspěchů!
Prokop Závada se věnuje studiu deformace hornin zemské kůry, analogovému modelování vývoje geologických těles (lávových dómů, intruzí, modelování horotvorných procesů), včetně solné tektoniky v oblasti Iránu, kde na zemský povrch vystupují solné horniny a vytvářejí tělesa velice podobná ledovcům. Za dobu své vědecké kariéry procestoval řadu zemí (USA, Irán, Portugalsko), kde se s kolegy ze zahraničí spolupodílel na terénním výzkumu. Je autorem nebo spoluautorem jedenácti odborných publikací. V současnosti dokončil manuskript o originální hypotéze o vzniku Ďáblovy hory (Devils Tower) v severovýchodním Wyomingu ve Spojených státech amerických. Vznik této zajímavé hory vysvětluje jako výlev rozsáhlého jezera lávy do kráteru sopky a eroze tohoto jezera a nikoliv jako výsledek eroze okolních hornin, které obnažily podzemní přívodní magmatický kanál.
S ohledem na získané ocenění se naskytuje vhodná chvíle se Prokopa Závady zeptat více na jeho výzkum a na plány do budoucna.
Pane Závada, jaké jsou hlavní důvody, které Vás vedou k závěru, že Ďáblova hora vznikla jinak, než bylo dříve navrženo?
Nejdůležitější je tvar a prostorové uspořádání sopečných sloupů. Tyto sloupy jsou totiž omezeny puklinami, které se rozšiřují směrem kolmo na plochy chladnutí lávového tělesa. Tento velmi známý princip nám umožnil uvažovat o původním tvaru tělesa pomocí numerických modelů chlazení pro různé tvary těles. Dalším důležitým vodítkem byly sopečné horniny, které jsme v okolí Ďáblovy věže našli a popsali. Ty poukazují na přítomnost sopečných kráterů zhruba v úrovni dnešního reliéfu.
Jak četný je v přírodě Vámi navržený proces a je možné se s ním setkat i v jiných oblastech?
K výzkumu Ďáblovy hory nás inspirovala podobná česká hora – Bořeň. Jedná se o skalnatý homolovitý vrch blízko města Bílina, který je Ďáblově hoře podobný složením, výškou i tvarem sopečných sloupů. Jiným příkladem je vrch Roche de Borée ve francouzské Ardéche (podobnost názvu s Bořní je úplně náhodná, v překladu znamená „Větrný vrch“), ačkoli tam jsme se ještě bádat nevydali.
Věnujete se i výzkumu solné tektoniky, mohl byste více přiblížit tento exotický jev?
V oblasti jižního Iránu jsou známy desítky solných těles, které připomínají svým tvarem lávové dómy, lávové proudy nebo alpské ledovce. Podobně jako led, i sůl v těchto tělesech velmi pomalu „teče“. Fascinující na tomto fenoménu je například to, že sůl, která se nyní nachází na povrchu, vznikla v době, kdy teprve vznikal život na Zemi – potom byly solné vrstvy po vyschlém moři pohřbeny dalšími horninami, aby se znovu dostaly k povrchu během pozdějších tektonických pohybů, které nadložní horniny rozlámaly. Mně osobně zajímaly procesy v solné hornině, které toto „tečení“ umožňují. Během čtyř expedic jsem mapoval jeden z nejlépe odkrytých „solných ledovců“ – Kuh-e-Namak v této oblasti.
A závěrem, co plánujete do budoucna?
O Ďáblově hoře a o Bořni chci hned po publikaci odborného článku, který je v současnosti v revizním řízení, připravit článek do Vesmíru. Dále chci v laboratoři pracovat na dalších modelech, které umožní pochopit vývoj tvarů a vnitřních staveb magmatických těles v přírodě nebo během epizod vrásnění při kolizi kontinentálních bloků. Dále chceme rozšiřovat program názorných pokusů pro základní a střední školy, které vysvětlují geologické fenomény. Z toho by v budoucnu mohla vzniknout zábavná interaktivní webová učebnice geologie s širokým využitím.
Mgr. Petr Brož, Ph.D.