Aktivita indonéské sopky Agung, ležící na turisty velmi vyhledávaném ostrově Bali, vyvolala v uplynulých týdnech obavy ze silné erupce. V posledním týdnu měsíce září proto indonéské úřady nařídily uzavření dvanáctikilometrového pásma v okolí vulkánu a evakuaci více než 100 000 obyvatel z ohroženého území.

Obrázek č. 1: Pohled na vulkán Agung ze vzdálenosti 15 km z kaldery sousední sopky Batur, zachycený během vulkanologického kongresu na Bali, červenec 2000. Foto: Aleš Špičák

Hlavní indicií pravděpodobné erupce v nejbližších dnech je prudký nárůst počtu slabých zemětřesení v týdnu mezi 15. a 22. září. K silné erupci dosud nedošlo, avšak četnost zemětřesení pod vulkánem zůstává vysoká a preventivní opatření zmíněná výše proto zůstávají v platnosti. Aktuální informace v angličtině naleznete na stránce express.co.uk.

 Obrázek č. 2: Vulkán Agung na Bali a jeho nechvalně proslulí východní sousedé (viz dále) – Rinjani na Lomboku a Tambora na Sumbawě

Neklid sopky Agung je velmi dobře vidět na záznamu (tzv. seismogramu) jedné ze seismických stanic umístěných na úbočí vulkánu.

Obrázek č. 3: Četnost (slabých) zemětřesení pod sopkou Agung ve dnech 1. – 28. září 2017. Barevně jsou rozlišena zemětřesení různých typů. Zatímco 1. září došlo pod vulkánem jen k několika zemětřesením, např. během 24. září jich bylo bezmála 1 000.

Obrázek č. 4: Tzv. denní seismogram, zachycující seismickou aktivitu pod vulkánem Agung během 24 hodin od 04:30 dne 5. října do 04:30 následujícího dne 6. října světového (UTC) času. Denní seismogram je průběžně aktualizován.

Pravděpodobné důsledky silné erupce vulkánu Agung
Případná erupce sopky Agung způsobí velmi pravděpodobně výraznou devastaci bezprostředního okolí sopky, tj. uvnitř nyní uzavřené zóny. V závislosti na charakteru a síle erupce a na směru a síle větru dojde ke spadu jemných prachových částic (sopečného popela aj.) i v širším okolí sopky, a to až do vzdálenosti několika desítek km. To může způsobit nespolehlivost letecké dopravy na Bali, popř. v sousedství (východní Jáva, Lombok).

Sopka Agung a její sopečná historie
Agung je součástí několik tisíc kilometrů dlouhého řetězce indonéských sopek. Aktivita všech těchto sopek mívá z důvodů vysvětlených níže zpravidla ničivý charakter – erupce mají formu výbuchů, při nichž se do ovzduší dostává obrovské množství úlomků roztříštěných hornin (až několik desítek krychlových kilometrů) a po nichž často následují proudy lávy, laviny kamenů a bahna řítící se po svazích vulkánu.

Obrázek č. 5: Hlavní indonéské vulkány

Zatím poslední erupce vulkánu Agung v r. 1963 připravila o život více než 1 000 obyvatel. Výbuchy východních sousedů sopky Agung patřily v historii k těm vůbec nejsilnějším – výbuch sopky Rinjani na ostrově Lombok ve 13. století byl patrně nejsilnější sopečnou erupcí za posledních 10 000 let. Výbuch sopky Tambora r. 1815 byl nejsilnější erupcí v moderní historii lidstva, způsobil smrt bezmála sta tisíc lidí a vedl k ochlazení klimatu na celé Zemi po dobu několika let. Sopka Krakatau, která ničivě vybuchla v r. 1873 v sundské úžině mezi Sumatrou a Jávou, je od Bali vzdálená přibližne 1 500 km západním směrem. V poslední době nejaktivnější indonéský vulkán, Merapi na střední Jávě, ničivě vybuchl před sedmi lety. Kromě Agungu je pozornost indonéských vulkanologů v těchto dnech upřena i na sopku Sinabung na severu Sumatry, kde rovněž hrozí erupce exlozivního typu.

Obrázek č. 6: Pohled z vrcholu sopky Agung východním směrem, kde se ve vzdálenosti 100 km tyčí Rinjani, s 3.726 m. n. m. druhý nejvyšší vulkán v Indonésii. Červenec 2000. Foto: Aleš Špičák

Příčinou výbušného chování indonéských sopek je specifické chemické / minerální složení magmat, které do těchto sopek ze zemského pláště vystupuje. Jeho složení s velkým obsahem SiO2 a vody je dáno způsobem a místem vzniku magmatu – magma vzniká v důsledku podsouvání listoféry, tvořící dno Indického oceánu, pod obrovský horninový blok Sunda, jehož součástí jsou prakticky všechny indonéské ostrovy – Sumatra, Jáva, Bali a další. Jedná se tedy o zcela jiný typ magmatu než je ten, který bez rizika výbuchu a tedy z bezprostřední blízkosti mohou pozorovat návštěvníci Havaje. Rychlost vzájemného pohybu dna Indického oceánu a bloku Sunda je přibližně 8 cm za rok. Magmata podobná těm indonéským zásobují sopky všude tam, kde k podsouvání litosféry (tzv. subdukci) dochází – např. v Japonsku, na Kamčatce, v Peru a Chile, na západě USA aj. Důsledkem rychlého vstřícného pohybu horninových bloků jsou pochopitelně i častá silná zemětřesení, která v případě vzniku pod mořským dnem mohou být následována vlnou tsunami. Důsledkem podsouvání jednoho horninového blouku pod druhý je i specifická tvářnost zemského povrchu – hlubokomořské příkopy, vysoká pásemná pohoří aj.

RNDr. Aleš Špičák, CSc.

Obrázek č. 7: Svislý řez svrchní částí zemského tělesa, znázorňující podsouvání jedné litosférické desky pod druhou. Podsouvání je způsobeno vstřícným (konvergentním) pohybem sousedních litosférických desek, jehož rychlost dosahuje několika cm za rok (maximálně 10 cm/rok), a dále rozdílnou hustotou („váhou“) desek. I v českém jazyce se pro tento proces používá výraz „subdukce“, převzatý z angličtiny (předloha: US Geological Survey).