V15 Ryolitový ignimbrit

V15 RYOLITOVÝ IGNIMBRIT

LOKALITA: Mikulov, Krušné hory

TYP HORNINY: vyvřelá výlevná, explozivního původu – ignimbrit, kyselá

SLOŽENÍ: vulkanické sklo, vyrostlice křemene a sodno-vápenatých a draselných živců, jako vedlejší minerály biotit, pyroxen, amfibol

REGIONÁLNĚ GEOLOGICKÁ JEDNOTKA A STÁŘÍ: teplicko-altenberská kaldera; karbon, 318-313 mil. let
Pro vulkanity prvohorního stáří se často v české odborné literatuře používá předpona paleo- a pro vulkanické horniny třetihorního stáří předpona neo-.

VZNIK: Ignimbrity a žilné horniny obdobného složení z Mikulova a okolí jsou úzce spjaty s vulkanickou činností tzv. teplicko-altenberské kaldery (viz též V11).
Přímo nad místem výbuchu se velké množství sopečného materiálu dostane do i několik kilometrů vysokého erupčního sloupce. Po jeho kolapsu část materiálu spadne zpět do kaldery anebo jejího blízkého okolí (případ tohoto vzorku), část se v podobě proudu valí po úbočí sopky a uloží se ve vzdálenosti obvykle 10-15 km, výjimečně i 100 km (viz vzorek V11). Nejjemnější částice pak zůstávají ve vznosu jako mrak sopečného popela, který je transportován větrem do vzdálenosti i tisíců km.
Při uložení explozivního materiálu o vysoké teplotě dochází ke spečení sopečného popela a úlomků pemzy. V hornině poté pozorujeme typickou texturu – spečený ryolitový popel (světlé/růžové části), který obsahuje krystaly křemene a živce, a úlomky pemzy tvořené vulkanickým sklem (černé skvrny), které byly po dopadu a uzavření v horkém popelu plasticky deformovány (zploštěny). Výslednou pevnou neporézní horninu označujeme jako ignimbrit.

ODKAZY NA DALŠÍ VZORKY

Na výchozech vulkanických hornin často pozorujeme, že se tyto horniny odlučují v převážně šestibokých sloupcích a vytvářejí tzv. kamenné varhany. Sloupy vznikají v důsledku toho, že se horká láva dostala do styku s horninami či vzduchem o výrazně nižší teplotě. Chladnutím dochází k tuhnutí lávy v pevnou horninu za současného zmenšování jejího objemu. Takovéto smršťování vede k postupnému vzniku trhlin sloupcové odlučnosti po jednotlivých částech ve směru chladnutí tj. od povrchu lávového tělesa k jeho středu. Sloupce kamenných varhan tak ukazují směr, ve kterém vulkanické těleso chladlo – osa sloupců je orientována kolmo k plochám ochlazování. Vždy je však třeba, aby hornina chladla již bez pohybu, jinak by odlučnost byla nepravidelně bloková. V případě výlevu tak můžeme zpětně zrekonstruovat například průběh zemského povrchu, na který se láva vylila. Tloušťka a výška sloupců odráží rychlost ochlazování – čím tenčí a kratší, tím se ochlazovaly rychleji.