V noci z 28. na 29. července 2018 došlo pod severní částí ostrova Lombok v Indonésii k silnému zemětřesení o magnitudu 6,4. Vzhledem k síle a nevelké hloubce ohniska pod zemským povrchem (6,4 km) mělo toto zemětřesení ničivé následky, o kterých okamžitě informovaly tiskové agentury po celém světě.  Tyto informace byly zpravidla doplněny konstatováním, že epicentrum zemětřesení se nacházelo v blízkosti sopky Rinjani a že v Indonésii jsou zemětřesení poměrně častá. Cílem následujícího příspěvku je podat o souvislostech nedělního zemětřesení na Lomboku přesnější informace.

Zemětřesná a sopečná činnost je v Indonésii velmi intenzivní, a to v důsledku střetu dvou litosférických desek, euroasijské a indoaustralské. Rozhraní těchto dvou desek je morfologicky dobře patrné díky javanskému hlubokomořskému příkopu, který se táhne v délce několika tisíc kilometrů podél jižního pobřeží Jávy a ostrovů na východ od ní – Bali, Lomboku, Sumbawy atd. (obr. 1).

Obr. 1 Morfologická mapa Jávy, ostrovů východně od ní a okolního oceánského dna. Dobře patrný je Javanský hlubokomořský příkop (tmavě fialový protáhlý útvar v dolní části obrázku). Ostrov Lombok se nachází uvnitř žluté kružnice. Červené body znázorňují epicentra zemětřesení, k nimž došlo pod ostrovy a severně od nich v letech 1960 – 2018. Epicentra zemětřesení pod hlubokomořským příkopem nejsou vyznačena, aby nezakryla morfologii oceánského dna. Dva žluté body znázorňují epicentrum zemětřesení pod Lombokem (28. 7. 2018) a ničivého zemětřesení pod střední Jávou 27. 5. 2006. Černými liniemi jsou vymezeny zlomové zóny, na nichž zemětřesení v oblasti Jávy a sousedních ostrovů podle naší intepretace vznikají, černé šipky vyznačují, kterým směrem se zlomové zóny pod povrchem uklánějí.

Nejintenzivnější zemětřesná činnost probíhá právě pod tímto příkopem a pod jeho pokračováním směrem k severozápadu – příkopem sumatranským. Nejsilnější zemětřesení v této tektonické zóně bývají doprovázena vlnami tsunami, jako např. vánoční zemětřesení u Sumatry 26. 12. 2004 o síle 9,1.

Zemětřesení pod samotnými ostrovy a pod mořem severně od nich bývají podstatně slabší a méně častá, jejich síla jen zřídka přesáhne hodnotu 6,0 a hodnotu 6,4 dosud nepřevýšila. Vznik těchto zemětřesení je vázán na zlomové zóny, které jsme s kolegy Hanušem a Vaňkem na základě analýzy zemětřesné činnosti v Indonésii v letech 1960 – 2004 vymapovali (obr. 1). Naše výsledky jsme uveřejnili v časopise „Asian Journal of Earth Sciences“ v roce 2005. Poslední zemětřesení pod severním Lombokem do tohoto tektonického schématu dobře zapadá – je součástí pásu zemětřesení, táhnoucího se východo-západním směrem (obr. 2).

Obr. 2 Epicentra zemětřesení (červené body), k nimž došlo v období 1964 – 2018 v oblasti ostrovů Bali a Lombok východně od Jávy. Žlutý bod označuje epicentrum zemětřesení z 28. července 2018 o síle 6,4. V morfologii ostrovů vynikají vulkány Batur a Agung na Bali a Rinjani na Lomboku.

Z řezu napříč zónou ohnisek těchto zemětřesení je zřejmé, že zlomová zóna, na které tato zemětřesení probíhají, je ukloněná k jihu pod úhlem přibližně 30° (obr. 3). Nezávislým dokladem této skutečnosti jsou údaje o tzv. mechanismu těchto zemětřesení, určené detailní interpretací seismických záznamů – seismogramů. Ty potvrzují, že zlom je protažen ve směru západ – východ a uklání se k jihu pod úhlem 30°. Diagramy mechanismů nejsilnějších zemětřesení z let 1976 – 2015 jsou znázorněny na obrázku 3 vlevo dole. Podrobně vysvětlit zde čtenářům tohoto příspěvku, jak takový diagram číst, by vyžadovalo sestavit speciální příspěvek, ale i bez toho je čtenáři zřejmé, že diagramy jsou si velmi podobné a že tedy všechna tato zemětřesení měla stejnou příčinu, konkrétně násun jižního horninového bloku podél výše zmíněné zlomové plochy směrem vzhůru. Stejný mechanismus mělo i nynější zemětřesení, jak plyne z diagramu v pravé části obr. 3. Zájemcům o podrobnější seznámení s pojmem zemětřesného (fokálního) mechanismu mohu doporučit několik internetových zdrojů, včetně animací (v angličtině):
https://en.wikipedia.org/wiki/Focal_mechanism
https://www.iris.edu/hq/inclass/animation/focal_mechanisms_explained
https://www.youtube.com/watch?v=MomVOkyDdLo

Obr. 3 Vlevo nahoře je znázorněn svislý řez, vedený ve směru jih – sever napříč pásem zemětřesení, táhnoucím se ve směru západ – východ pod severní částí ostrovů Bali, Lombok a Sumbava (viz obr. 2). Tato zemětřesení vznikají na rozsáhlé zlomové zóně M2. Vlevo dole diagramy mechanismů nejsilnějších dosavadních zemětřesení. Vpravo pro srovnání diagram mechanismu zemětřesení z 28. 7. 2018.

Není to poprvé, kdy zemětřesení, k nimž došlo po uveřejnění našeho článku z roku 2005, potvrdila správnost naší tektonické interpretace. Ničivé zemětřesení u Yogyakarty na Jávě v květnu 2006, které mělo za následek bezmála 6 000 obětí, odpovídá svojí polohou a mechanismem naší zlomové zóně K2 (obr. 2, obr. 4), která se táhne ve směru JZ – SV a je strmě ukloněná k JV.

Obr. 4 Vlevo nahoře je znázorněn svislý řez, vedený ve směru SZ – JV napříč pásem zemětřesení pod střední Jávou. Tato zemětřesení vznikla na zlomové zóně K2 (viz obr. 2). Vlevo dole diagramy mechanismů dvou nejsilnějších dosavadních zemětřesení, vpravo pro srovnání diagram mechanismu zemětřesení z 27. 5. 2006.

Silná zemětřesení mohou aktivovat rezervoáry magmatu pod vulkány a způsobit tak sopečnou činnost, běžné to však není. Epicentrum nedělního zemětřesení je od kráteru Rinjani vzdáleno jen cca 15 km, ale souvislost mezi tektonickými zemětřeseními pod Lombokem a zvýšenou aktivitou sopky Rinjani dosud nebyla pozorována.

RNDr. Aleš Špičák, CSc.